Hudební skladatel a klavírista Jan Novák (1921–1984) psal hravou a elegantní hudbu, která odrážela jeho smysl pro humor. Obsáhl na vysoké úrovni všechny kompoziční útvary: od hudby sólové přes díla komorní, orchestrální, oratorní, operní až po hudbu scénickou a filmovou.

Doslova přetékal množstvím nápadů a zkoušel různé skladebné přístupy. Prošel si obdobím experimentů s atonalitou, pohrával si se synkopami a jazzovými prvky, později tvořil spíše v duchu neoklasicismu. Jeho nadšení pro latinu se projevovalo častou volbou do hloubky ukotvených antických témat.

Žil v souladu se svým krédem: „Umělec nesmí nikdy ztratit odvahu, ať se děje, co se děje.“ Vysoce si cenil svobody a volnosti, osud mu však připravil život plný střetů s totalitami. Z důvodu Novákovy emigrace byla jeho hudba u nás do roku 1989 zakázána. Teprve po revoluci se proto mnohá z jeho děl dočkala své premiéry – bohužel in memoriam. Jan Novák je dnes právem vnímán jako skladatel světového formátu.