Florentinský pochod Julia Fučíka slaví 115 let

Julius Fučík se narodil v Praze na Karlově náměstí 18. července 1872 jako nejstarší z dětí hudbymilovného pumpaře Jaroslava Fučíka. Na místě jeho rodného domu dnes stojí soudní budova. Po skončení studia na pražské konzervatoři, kde byl mimo jiné žákem Antonína Dvořáka, se vydal na uměleckou dráhu „do světa“, tehdy v rámci Rakousko-uherské monarchie. Místa jeho pobytů převážně souvisela s dislokací pluků, kde působil jako hudebník nebo vojenský kapelník, a s angažmá u divadel a orchestrů. Z rakouské Kremže přes Záhřeb, Sisak, Sarajevo, Budapešť a Terezín se dostal už jako civil do Berlína. Zde jeho životní pouť v pouhých čtyřiceti čtyřech letech končí dne 25. září 1916.

V pozůstalosti Julia Fučíka, která byla badatelům zpřístupněna v hudebněhistorickém oddělení Českého muzea hudby, jsou uloženy autografní rukopisy mnoha jeho skladeb, mezi nimi i slavného Florentinského pochodu. Jde o partituru pro symfonický orchestr, dokončenou 3. 12. 1907, dále čistopis klavírní verze a tužkovou skicu.

V době vzniku Florentinského pochodu se Fučík jako kapelník hudby pěšího pluku č. 86 nacházel v Budapešti. Tehdy, ve svých třiceti pěti letech, už byl etablovaným skladatelem: právě během budapešťského období vznikla většina jeho nejznámějších skladeb. Velkou slávu mu však přinesl také např. pochod Vjezd gladiátorů z roku 1899, kdy pluk č. 86 působil v bosenském Sarajevu.

Tvůrčí proces komponování pochodu doprovázely proměny jeho názvu, které můžeme vysledovat na zmíněných rukopisech. Pochod byl totiž původně pojmenován La rosa di Toscana (Die Rose von Toscana). Tento název nese jak klavírní verze, tak partitura. Jak se název pochodu vyvíjel, je patrné i ze skici s původním titulem Marinarella Marsch, který však byl opraven samotným skladatelem na Florentiner Marsch. To se ovšem muselo stát až po vydání pochodu tiskem, neboť právě pod tímto názvem pochod v roce 1908 vyšel v nakladatelství Bosworth & Co. v Lipsku. O vydání pod titulem Florentinský pochod píše sám Fučík v dopisu svému bratru Rudolfovi dne 13. 3. 1908. Změna proběhla zřejmě na přání nakladatele, spekuluje se o politických okolnostech, ale skutečný důvod znám není.

Florentinský pochod se záhy zařadil mezi nejúspěšnější Fučíkova díla, o čemž svědčí i zmínka v dopisu rakouské autorské společnosti GAKM z roku 1913, kde je jmenován mezi jeho čtyřmi nejhranějšími skladbami v Německu. Jako oblíbený koncertní kus je dodnes uváděn nejen dechovými hudbami, ale i velkými symfonickými orchestry. Vedle valčíku Baletky, předehry Marinarella, polky pro fagot Starý bručoun a mnoha dalších Fučíkových skladeb tak dělá Florentinský pochod radost posluchačům již více než jedno století.

Autorka článku: Darina Svobodová