Vzpomínka na Milana Poštolku (1932–1993)

Milan Poštolka se narodil v Praze 29. 9. 1932, vystudoval anglické reálné gymnázium a po maturitě (1951) absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory dějiny hudby a historie (1951–1956). Od studií ho provázel hluboký zájem o hudbu 17. a 18. století. Té zasvětil i svou disertaci na téma Leopold Koželuh – život a dílo, naprostou většinu svých odborných studií, monografií, recenzí, edičních počinů nebo hesel do českých a mezinárodních encyklopedií (např. Die Musik in Geschichte und Gegenwart, The New Grove Dictionary). Kromě Leopolda Koželuha se věnoval podrobně a v kontextu české hudební historie Josephu Haydnovi. Bohatá Poštolkova bibliografie vrcholí publikací Mladý Joseph Haydn. Jeho vývoj ke klasickému slohu, kterou až osm let po jejím dokončení vydalo v roce 1988 nakladatelství Panton.

Od roku 1958 byl zaměstnancem Národního muzea, kde s pečlivostí sobě vlastní spravoval fond nenotových archiválií, podílel se na mnoha muzejních úkolech (např. tvorbě expozic, doprovodných programů apod.), ale především – vedl tým zabývající se výzkumem dějin české hudby 17. a 18. století. Od roku 1964 spolupracoval jako externí pedagog se svojí alma mater a na jeho přednášky vzpomínají studenti tehdejší katedry hudební, divadelní a filmové vědy jako na jedny z nejlepších. Přednášková činnost dr. Poštolky byla bohužel limitována „benevolencí“ zaměstnavatele a politickými prověrkami, kterými opakovaně neprocházel. Dnes je až trapné číst v různých posudcích a žádostech, jakým způsobem bylo nutné vysvětlovat témata, jimž komunistický režim nepřál, a obhajovat vědeckou způsobilost lidí, kteří si i během normalizačních sedmdesátých let zachovali morální kredit. V určitou dobu Milan Poštolka přednášet prostě nesměl, a i když se na katedru v roce 1990 vrátil, bylo to již jen nakrátko. Zemřel po dlouhé nemoci 14. 12. 1993.

Kromě Národního muzea a Univerzity Karlovy spolupracoval externě s Akademií věd České republiky, byl členem výboru Společnosti pro starou hudbu a různých edičních rad či komisí. V jeho pozůstalosti, dnes uložené v hudebněhistorickém oddělení Českého muzea hudby, je shromážděno množství rešerší k dějinám hudby, podklady k přednáškám, vlastní i darované publikace, korespondence apod., vše systematicky uspořádáno a připraveno ke zpracování. Také na nás tedy záleží, jaký obraz si o Milanu Poštolkovi udělají příští muzikologické generace.

A nakonec osobní vzpomínka. Milan Poštolka začínal pracovní den procházkou a účastí na brzké ranní bohoslužbě v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Tak si ho ještě někteří studenti i kolegové pamatujeme: gentlemana anglického ražení s kloboukem a deštníkem, distingovaného, vždy upraveného a většinou odtažitého. Pokud však sám chtěl, dokázal nabídnout porozumění, inspirativní rozhovory o hudbě, filozofii i náboženství – a přátelství, na které se nezapomíná.

Autorka textu: PhDr. Dagmar Štefancová