Vlastním hlasem

V roce 2019 si připomínáme 100 let od chvíle, kdy ženy v českých zemích mohly poprvé volit a být voleny na základě všeobecného a rovného volebního práva. Bylo to v obecních volbách v červnu 1919. Výstava při této příležitosti zachycuje mnohovrstevnatý a dosud neukončený proces ženské emancipace v prostoru českých zemí. Příběh ženské emancipace přitom symbolicky vrací do míst, kde se před více než sto padesáti lety „rodil“ – do Domu U Halánků, rodiště velkého českého propagátora ženské emancipace Vojty Náprstka a dnešního Náprstkova muzea.

Příběh ženské emancipace ve výstavě společně „vypráví“ dvacet pět žen různé národnosti, pocházejících z různého sociálního prostředí a žijících v různé době. Spojuje je to, že jejich touhy a sny narážejí na hranice prostoru, který jim jako ženám společnost vymezuje. Na bariéry, které omezují lidský potenciál žen, ať už je touto bariérou litera zákona, společenský odsudek, nebo „jenom“ zábrana psychologická: hranice ve vlastní hlavě. Zkoušejí pevnost těchto bariér, vrážejí do nich, jsou vraceny zpět, překračují je.

Ženskou emancipaci v jejích mnoha podobách výstava vnímá jako úsilí o možnost definovat sebe sama, své životní role a cesty, jako právo hovořit vlastním hlasem. Dějiny ženské emancipace se zde stávají příběhem o boji za právo na vlastní hlas, ale také příběhem umlčování tohoto hlasu, příběhem o odvaze mluvit i o důsledcích, které tato odvaha má.