Přihlásit se
Prémii převzali autoři knihy na veletrhu Svět knihy Praha 2017
Kvality publikační činnosti pracovníků Národního muzea potvrdilo v pátek 12. 5. udělení prémie v soutěži Cen Miroslava Ivanova v kategorii II, díla autorů literatury faktu za poslední tři roky, kterou získal titul Móda v kruhu času. Retro – 200 let inspirací.
Autoři knihy Móda v kruhu času při udílení prémie. Zleva: Helena Heroldová, Ondřej Táborský, Jana Máchalová a Miroslava Burianová.
Kniha Miroslavy Burianové a kolektivu autorů byla vydána ku příležitosti pořádání výstavy Retrov Nové budově Národního muzea.
Publikace, kterou vydalo nakladatelství Grada, se setkala s velkým čtenářským úspěchem. Výpravná publikace ukazuje věčné návraty módy, jež se zdaleka neomezují pouze na poslední půlstoletí, tj. na dobu, která je s pojmem retro běžně spojována.
Knihu si můžete zakoupit v eshopu Národního muzea: eshop.nm.cz
Udílení cen proběhlo v rámci veletrhu Svět knihy Praha 2017 a moderoval je Václav Moravec.
Miroslav Ivanov byl český spisovatel a publicista, zabývající se především historií a literaturou faktu. Ceny v několika kategoriích udělují město Jaroměř-Josefov, Klub autorů literatury faktu a Správa odkazu Egona Ervína Kische.
Jak dlouho jste na knize Móda v kruhu času pracovala?
Kniha není dílem jen jednoho člověka. Protože vznikala jako doprovodná publikace k výstavě Národního muzea Retro, bylo logické, že se na ní podílel autorský tým výstavy, například inspiracím asijským odíváním se věnovala sinoložka Helena Heroldová, ale oslovili jsme k externí spolupráci i historičku dějin módy Janu Máchalovou. Kniha tedy vznikala v relativně krátkém čase během příprav výstavy, ale je výsledkem dlouholetého odborného zájmu o téma.
Co vás přivedlo k tématu historie módy?
Je to moje práce. Pracuji jako kurátorka sbírky novodobé módy a textilu Národního muzea. Ale je pravda, že vztah k minulosti a oděvu jsem měla asi od dětství. Hodně mne formovalo prostředí, ve kterém jsem vyrůstala – starý dům plný krajkových deček, vyšívané povlečení, babička nosila celý život klobouky a rukavičky, ruční práce byly samozřejmostí, v rodině se udržovaly tradice a obdiv k první republice, k hodnotám minulosti Takže jsem mezi historickými oděvy vlastně vyrostla.
Máte vy sama v šatníku nějaké dobové historické kousky?
Ano mám. Spíše drobnosti jako šperky, klobouky nebo šátky, ale nosím je ráda. Dostala jsem je od babičky, takže to nejsou jen krásné věci, ale vztah k nim je vytvořen osobním prožitkem. Mám ráda vintage obchůdky, se kterými spolupracujeme při doplňování sbírky. Mají atmosféru, kterou ve velkém obchodě nadnárodního konfekčního řetězce nenaleznete. Je to vlastně takový malinký depozitář historického textilu, asi proto se mi tam líbí. Pokud jsou šaty nebo doplňky kvalitní, není důvod se jich zbavovat. Dnešní móda je velmi pestrá, vyznává individualitu a obrací se do minulosti ráda, takže nic nebrání tomu vytáhnout ze šatníku třeba halenku po babičce.
Co je při přípravě takové publikace nejtěžší, neměli jste například problémy se sháněním fotografií?
Musím říci, že všichni, koho jsme oslovili s prosbou o možnost zveřejnit fotografii, o informace, či nějaké podklady, nám vyšli velmi ochotně vstříc. Fotografie oděvů a doplňků vznikaly průběžně již v době přípravy výstavy. Asi nejvíc jsme tedy bojovali s rozsahem. Ve světě je téma dějin módy velmi populární, vychází velké množství krásných knih, vznikají skvělé výstavy a katalogy, kde je velký prostor věnován fotografiím. Ceny takových knih jsou ale pro českého čtenáře mimo realitu. Najít rovnováhu mezi množstvím textu a obrázků, tak aby nevznikla neprodejná tlustá „bichle“, a aby zároveň fotografie nezanikly v množství textu, to bylo nejnáročnější. Věřím, že i díky skvělé grafice Ondřeje Zámiše se to podařilo.
Děkujeme za rozhovor a přejeme další úspěšné tituly.
