Přihlásit se
Sbírka MDH v ANM jako interpretační pramen k pochopení vnitřních i vnějších aspektů vývoje děl. hnutí a poté i čs. společnosti v letech 1948–1989 z pohledu aktivně spolupodílejících se institucí.
Bývalé Muzeum dělnického hnutí o. p. s. (MDH) vzniklo v roce 1990 postupně transformací ze tří pražských muzeí – Muzea Klementa Gottwalda (MKG) založeného v roce 1954 a sídlícího v Rytířské ulici, Muzea Julia Fučíka (MJF), které bylo ustanoveno jako pobočka MKG v roce 1988 na Smetanově nábřeží v budově Fakulty žurnalistiky UK a Muzea V. I. Lenina (MVIL), jehož první expozice byla otevřena v roce 1953 v Hybernské ulici. Původ Sbírky MDH v Archivu Národního muzea pak přímo souvisí s darovací smlouvou uzavřenou mezi tehdejší ředitelkou MDH RSDr. Libuší Eliášovou a ředitelem NM PhDr. Michalem Lukešem, Ph.D., 21. května 2015. Na jejím základě došlo k následnému přebírání sbírek MDH a převzetí jejich správy ze strany NM, které bylo definitivně ukončeno v polovině roku 2017. V souvislosti s plánovaným provedením její nové systematické evidence došlo na základě povahy dochovaného materiálu k uložení v různých částech NM, přičemž byla snaha o zachování vnitřních souvislostí jednotlivých částí. Nejobsáhlejší část sbírky převzalo Historické muzeum, a to konkrétně muzejní díl ONČD NM a archivní část ANM, bohatý knihovní fond pak Knihovna NM a z části také opět ONČD. Navzdory faktu, že se způsob evidence a zpracování v jednotlivých odděleních od sebe odlišují, institucionální zastřešení ze strany NM zajišťuje, že zůstane zachována celistvost Sbírky, která byla jednou z podmínek darovací smlouvy. V archivní části původní Sbírky, kterou můžeme časově vymezit přibližně rokem 1848 a osmdesátými léty dvacátého století, obsahující stovky tisíc jednotlivých položek je například zahrnut rozsáhlý fond písemných materiálů a drobných tisků (ty jsou od sebe ještě separovány na řady chronologickou a tematickou), který vznikl především díky dlouholetým akvizičním aktivitám ze strany někdejšího MKG. Zmínit musíme také materiály archivní povahy z osobních fondů prezidentů Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. U Klementa Gottwalda jsou kromě písemností a korespondence zahrnuty i jeho čestná občanství a rovněž tak i pracovní závazky, které souvisejí s jeho jménem. V návaznosti na MJF a související činnost Gusty Fučíkové jsou to osobní fondy obou, Gusty a Julia Fučíkových. Naprosto mimořádný význam, a to nejen v rámci Sbírky, má i zachovaný originál Reportáže psané na oprátce, který je součástí osobního fondu JF, a stejně tak i všechny její dochovaná cizojazyčná vydání. Rovněž tak původní rukopisy Fučíkových knih i prvorepublikových článků a dochovaná dokumentace k jeho uvěznění. Pro období budováním tzv. „Fučíkovského kultu“ po roce 1945 a pochopení jeho vnitřních i vnějších souvislostí jsou to bezesporu materiály, které jsou zachovány v pozůstalosti Gusty Fučíkové. Ve vztahu k fungování tehdejších muzeí obecně představují mimořádně důležitý zdroj informací i jejich původní registratury, jejichž součástí je i korespondence s jinými institucemi jak u nás, tak i v zahraničí a rovněž tak i scénáře výstav a stálých expozic. V kontextu společenských hnutí a jejich návaznosti na politickou situaci jsou důležitým pramenem i dokumenty k činnosti tzv. Mírového hnutí. V souvislosti s vývojem levicového divadelnictví pak jsou to materiály, které dokumentují činnost El-Carovy ochotnické skupiny. Vypovídací hodnota Sbírky MDH v ANM jako celku potom spočívá především v její jedinečnosti jako unikátního interpretačního pramene k pochopení vnitřních i vnějších aspektů vývoje dělnického hnutí a následně i československé společnosti v letech 1948–1989 z pohledu institucí, které se na něm aktivně spolupodílely.