Přihlásit se
Název antropologie je odvozen od řeckého slova anthropos - člověk. Je to věda o člověku v nejširším slova smyslu, o jeho tělesných i psychických vlastnostech, o funkcích jeho těla od narození až do dospělostí, jejich ovlivnění dědičností, tělesnou aktivitou, chorobami a stárnutím. Na rozdíl od medicíny, která studuje lidský organizmus ve vztahu k nemocem a jejich léčení, je antropologické pozorování zaměřeno na rozlišení zdravého člověka a chorobných odchylek. Antropologie tedy pomáhá objasňovat otázky vývinu jednotlivce a populací, zabývá se variabilitou člověka a jeho přizpůsobením různým životním podmínkám v různých dobách a v různých částech světa.
Pokud se výzkum týká biologické podstaty lidského těla, hovoříme o antropologii biologické či fyzické, zatímco směr týkající se člověka ve světle jeho činnosti, myšlení se nazývá antropologie kulturní, nebo sociální. Podle zaměření můžeme v rámci fyzické antropologie rozlišit některé specializace. Jako příklad lze uvést paleoantropologii, která se zabývá vývojem, fylogenezí člověka - na tuto asi mediálně nejpopulárnější oblast antropologie, navazuje antropologie dřívějších populací - označovaná někdy jako bioarcheologie - která studuje lidské populace od mladší doby kamenné po současnost v kontextu archeologických kultur. Pro současnou společnost má zásadní význam tzv. forenzní antropologie, která napomáhá k identifikaci osob, tj. k objasňování kriminalistických, soudních případů. Dále můžeme zmínit klinickou antropologii vytvářející normy zdravého člověka, které jsou základem možnosti poznat chorobný stav (např. předčasný srůst lebečních švů).
Při studiu tělesné variability člověka se fyzická antropologie opírá především o srovnávací anatomii. Porovnává stavbu těla velkého počtu jedinců, sleduje jejich rozdílnosti a charakterizuje je statisticky v populacích. Zabývá se populacemi nejen současnými, ale i minulými, včetně výzkumu živočišných předchůdců člověka. Obecně lze říci, že studuje vývoj člověka jak ve smyslu biologického druhu (fylogenetický vývoj), tak i vývoj člověka jako jako jedince (ontogenetický vývoj). Působnost biologické antropologie je tedy časově neomezená, protože se zabývá biologickou přítomností, minulostí i budoucností.
Práce antropologa v muzeu představuje především tvorbu, ochranu a vědecké zpracování sbírek, s následnou popularizací výzkumů formou expozice, výstavy či článku. Většina muzejních antropologů se zabývá fyzickou antropologií, především antropologií kosterní, i když se neodříká ani studia dalších částí lidského těla. Základem antropologických sbírek v muzeu však zůstává zejména kosterní materiál z kostrových nebo žárových hrobů. V kostře jsou zakódovány informace o fyzické podobě zemřelého, o jeho způsobu života i o jeho zdravotním stavu a jejich rozbor nám může pomoci odhadnout způsob, jak se v budoucnosti vyhnout těm vlivům, které nepříznivě působily na minulé populace. Získat dostatečně rozsáhlý materiál pouze vlastním výzkumem by bylo velmi obtížné a tak všechna většina muzejních antropologických pracovišť na světě úzce spolupracuje s archeology.
