Přihlásit se
Proč není v Národním muzeu expozice o houbách a lišejnících?
Odpověď je prostá - byla tady, ale v přeplněné hlavní budově muzea na Václavském náměstí v Praze už na ni nebylo místo. Nedostatek depozitářů pro stále se rozrůstající sbírky byl tak velký, že některé sbírky byly umístěny přímo v bývalých výstavních sálech. Plocha pro stálé expozice se tím zmenšila a tudíž nebylo pro expozici o houbách místo. Nová expozice bude vytvořena po generální opravě hlavní budovy Národního muzea, která by měla probíhat v letech 2011-2015
Odpověď je prostá - byla tady, ale v přeplněné hlavní budově muzea na Václavském náměstí v Praze už na ni nebylo místo. Nedostatek depozitářů pro stále se rozrůstající sbírky byl tak velký, že některé sbírky byly umístěny přímo v bývalých výstavních sálech. Plocha pro stálé expozice se tím zmenšila a tudíž nebylo pro expozici o houbách místo. Nová expozice bude vytvořena po generální opravě hlavní budovy Národního muzea, která by měla probíhat v letech 2011-2015.
Pavučinec skvělý (Cortinarius rubellus), čerstvé plodnice. Masité a dužnaté plodnice hub se do muzejních sbírek preparují sušením.
Odpověď je opět překvapivě prostá - stejně jako doma: v sušeném stavu. Největší část sbírek představují herbářové položky, kdy jsou v papírových obálkách uloženy vysušené plodnice hub. Na rozdíl od hub pro kuchyni se houby pro muzejní sbírky většinou nekrájejí, ale suší vcelku. Krájí se pouze velké a masité plodnice, ale jen na několik větších plátků. Dnes sušíme buď ve velkých laboratorních sušárnách nebo na přenosných elektrických sušárnách na ovoce, v obou případech při teplotě 30-40°C. Takto usušené plodnice mohou při dobrém uložení (v suchu, při stálé teplotě apod.) vydržet staletí a jsou kdykoli připraveny pro vědecké studium (pro mikroskopování, chemické rozbory, analýzu DNA apod.). Pro vystavování se ale příliš nehodí, protože usušené plodnice změní tvar a barvu. Další méně časté způsoby uchovávání hub v muzeích jsou lyofylizace, sušení v silikagelu, uchovávání v konzervační tekutině, nebo zalitím v syntetické pryskyřici.
Usušené plodnice hřibu smrkového (Boletus edulis) vhodné pro uložení do sbírek.
Lasallia pustulata, lupenitý lišejník, největší stélky mohou být až 10 cm velké.
Uchovávají se stejně jako houby, v papírových obálkách, usušené. Sušíme je většinou na vzduchu, v papírových sáčcích, tak jak jsme je sebrali a uložili v terénu při sběru. Teprve po určení se lišejníky preparují a připravují pro uložení do obálek. Lišejníky epifytické (rostoucí na stromech) jsou většinou čisté a do obálek je můžeme rovnou vložit nebo nalepit spodní stranou na tvrdší kartičku, se kterou je pak vložíme do obálky. Pokud jsou příliš neforemné pro uložení do obálky, můžeme je namočit a usušit vylisované. Když to neuděláme, hrozí jim, že se v obálce polámou. Jsou totiž příliš křehké. Lišejníky rostoucí na zemi nebo na skále jsou většinou znečištěné od hlíny nebo písku a kamenné drtě. Aby je mohli badatelé studovat nebo se mohli vystavovat, je třeba je opláchnout mírným proudem studené vody a pak znovu usušit. Lišejníky rostoucí na kamenech sbíráme v terénu odseknutím sekáčkem a dlátem tak, aby byl kamínek co nejplošší. Ten pak nalepíme na papírovou kartičku a uložíme do obálky. Ty lišejníky rostoucí na zemi, které mají korovitou stélku, se mohou rozpadat. Opatrně je proto na chvilku namočíme do roztoku lepidla (Herkules) s vodou, tak aby se zpevnila pouze půda, na které rostou. Pozor, abychom nenasákli lepidlo až do lišejníku! Pak nalepíme čtvereček buničité vaty na papírovou kartičku a na ni položíme lišejník se zpevněnou půdou a vložíme do speciální papírové obálky pro herbářové položky.
Lišejníky pro výstavy už sbíráme a preparujeme s tímto záměrem. Většinou je uchováváme v krabičkách a krabicích, samozřejmě nevylisované.
Calicium glaucellum, velmi křehký drobný korovitý lišejník, který potřebuje speciální preparaci pro uložení do herbářové položky.
Není. V Praze je houbařská poradna České mykologické společnosti, která sídlí v Karmelitské ulici č. 14 na Malé Straně. Mykologické oddělení Národního muzea je zaměřeno jinak - na odbornou správu sbírek, vědecké studium hub, mezinárodní spolupráci atd. Popularizaci hub a lišejníků se věnujeme jiným způsobem - během přednášek, exkurzí, seminářů, v populárně-vědeckém tisku, na školách od vysokých po základní apod.
Bohužel žádná speciální lichenologická poradna u nás v muzeu ani v ČR není. Ale vzhledem k tomu, že sběr lišejníků není tak populární jako houbaření, většinou stačíme hloubavým zájemcům poradit sami. Jak na to, jakou literaturu, jak začít s tak náročným koníčkem. Nejjednodušší je přijít na přednášku nebo na exkurzi, tam se zájemce nejvíc naučí.
To ve Velké Británii to nemají badatelé se zájemci tak jednoduché. Spousta Britů se chce pyšnit, že jejich vzácný nález je ve sbírce Britského muzea v Londýně…
Tuto činnost neděláme, hlavně z časových důvodů. V případě zájmu se obraťte na některou ze soukromých firem, které to provozují (včetně znaleckých posudků a návrhů opatření). Najdete je nejlépe na Internetu nebo ve Zlatých stránkách.
Pokud ano, budeme velmi vděčni. Výhodou pro vás je naopak to, že vaše sběry budou pro ostatní mykology snadno dostupné.
Co vám můžeme nabídnout? Dobré uložení sběrů, tisk etiket z vámi zaslaných údajů a přidělení evidenčních čísel PRM v nejkratším možném termínu.
Jak tisk etiket a přidělení PRM probíhá? Vy vyplníte excelovou tabulku (jméno houby, lokalita, biotop, substrát, den nálezu, nálezce, kdo určoval), zašlete ji e-mailem (lenka_edrova@nm.cz nebo jan_holec@nm.cz) a dodáte sběry (poštou nebo fyzickým předáním). My poté sběrům přidělíme čísla PRM, vytiskneme etikety a excelovou tabulku s čísly PRM vám pošleme zpět. Nemusíte nic lepit, balit do herbářových obálek, tisknout – o to se postaráme my. Děkujeme za spolupráci.
