Nástroje paměti

Klínové písmo patří k nejstarším a zároveň i nejdéle používaným písemným systémům světa. (Veldhuis 2012)

Výstava Nástroje paměti představuje jeden z nejstarších způsobů, jakým lidstvo uchovávalo informace – klínopisné tabulky. Tato stará technika je konfrontována s moderními přístupy, umožňujícími staré a vzácné artefakty nejen ochránit, ale také velmi usnadnit jejich hlubší studium.

Díky spolupráci odborníků ze tří institucí, Národního muzea, Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vznikla jako pomyslná třešnička na dortu výstava Nástroje paměti. Tým detailně analyzoval sbírku klínopisných tabulek. Použil dostupné moderní prostředky humanitních i přírodních věd (textová analýza, nedestruktivní průzkum fyzikálně-chemických vlastností – např. výpočetní tomografie, metoda fotometrického sterea, rentgenová fluorescenční spektrometrie a další) s cílem shromáždit v elektronické podobě co nejvíce informací o sbírce. Na základě těchto komplexních údajů můžeme klínopisné tabulky nejen uchovávat pro příští generace, ale také je studovat.

Zkoumané tabulky pocházejí z jedinečné sbírky významného českého vědce, prof. Bedřicha Hrozného. Kromě originálů klínopisných tabulek návštěvnicí uvidí i předměty převážně denní potřeby z archeologických sbírek prof. Bedřicha Hrozného, i četné fotografie, dokumentující práce na vykopávkách či několik jeho osobních předmětů.

Řada tabulek je opatřena tzv. obálkou, která měla zabezpečit nedotknutelnost obsahu, což se primárně využívalo při smlouvách. Sepsaná smlouva na hliněné tabulce byla opatřena další vrstvou hlíny, na kterou písař napsal stručný obsah smlouvy a na niž dále obě strany otiskly svá pečetítka. Za pomoci nejmodernějších digitálních technologií si budou moci i návštěvníci tuto obálku otevřít, podívat se na obsah tabulky, a to bez její destrukce. Na výstavě se budou moci vžít i do role badatele a na vlastní kůži si díky 3D modelu jedné z tabulek vyzkoušet čtení klínového písma.  

Výstava je jedním z výsledků projektu Ministerstva kultury České republiky (projekt NAKI DG 16P02M022), řešeného třemi institucemi: Národní muzeum, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy a Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky.