Snad málokterý skladatel vyvolal svým dílem tolik polemik a diskusí jako Richard Wagner (1813–1883). Jeho koncept hudebního dramatu a souborného hudebního díla (Gesamtkunstwerk) našel mnoho příznivců, ale také odpůrců. Naši hudební kulturu ovlivnil o to víc, že ho Wagner prosazoval v době, kdy česká opera sama hledala svou podobu a její přední představitelé v čele s Bedřichem Smetanou se museli vyrovnávat s novými výzvami.

Na výstavce k Wagnerovu dvojitému výročí připomeneme skladatelovy pobyty v Čechách, osobnosti, s nimiž se stýkal, i dílo, které v Praze zaznělo. V Českém muzeu hudby se dochovaly skladatelovy hudební rukopisy i vlastnoruční dopisy, které posílal svým přátelům Janu Bedřichu Kittlovi, skladateli a řediteli Pražské konzervatoře, a Josefu Ticháčkovi, tenoristovi, přednímu sólistovi drážďanské opery a prvnímu představiteli Wagnerova Rienziho a Tannhäusera